středa 1. července 2015

O zážitcích na Erasmu!

Pohráváte si s myšlenkou jet na Erasmus? Zajímá Vás, co vše může normální pozemšťan na studijním pobytu v zahraniční dělat? O tom jak se žije na Erasmu v Německu a jak se tam skvěle cestuje se můžete dočíst na blogu: https://adelesrucksack.wordpress.com/


zde je malá ukázka, kt. mj. vyhrála 2. místo v soutěží s http://www.germany.travel/cz/index.html



Máte rádi tržnice, blešáky či sekáče? Pokud ano, měli byste navštívit Fahrradmarket v Münsteru! Naleznete ho ve Vestfálském regionu, odkud je to co by kamenem dohodil do Belgie i Nizozemí. A co že tu dělám? Jsem tu na studijním pobytu, takže tohle úžasné město je už pár týdnů mým domovem a nemůžu si ho vynachválit. Jedná se o místo plné kostelů, studentů a krásnou promenádou, na které naleznete bruslaře, běžce, cyklisty či rekreanty. Každý kdo má nohy tak tu běhá a kola jsou tu brána jako nedílná součást dopravy. Hned po příjezdu mi bylo jasné, že bez kola bych byla ztracená. Kde koupit mého budoucího „parťáka“? Vybízely se nabídky na internetu, ale znáte to, my ženy si potrpíme na vzhledu. Rozhodla jsem se, že počkám pár týdnu na „Fahrradmarket“ a vyberu si retro kolo podle mých představ! Den D se blížil a já už hodinu před otevřením netrpělivě stepovala před rozlehlým parkovištěm, kde majitelé registrovali kola k prodeji (na malou chvíli jsem si připadala jako ti postarší lidé v rodné zemi, co čekají hodinu před otevřením supermarketu na vyhlédnuté akční produkty – tuhle myšlenku jsem ale rychle zavrhla). Tady funguje pravidlo „ Kdo dřív přijde, ten dřív mele!“ Během několika minut se vytvořily dlouhé řady kol všemožných druhů. Potenciálních kupujících taktéž přibylo a začalo jít tedy o čas. Kol bylo obrovské množství a opravdu nestačí projít celý zástup jen jednou. Zvlášť když si zapamatujete svého favorita a pak je majitelem přemístěn do druhé řady – katastrofa! Většina majitelů byli starší pánové s vypracovaným pivním bříškem, kteří vyměnili starému kolu vše, co mohli a šli s ním na trh. Když jsem si kola obhlížela, vytipovala jsem si dvě, které mi padly do oka. Jejich majitele mě bleskurychle vybízeli, jak je zrovna ten jejich bicykl nejlepší. A ejhle…červená je hezčí, ale nesvítí světlo a nemá košík. A to druhé je s košíkem, ale přece nepotáhnu těžké věci v batohu na zádech. Sice je modré, ale modrá je dobrá! A bylo rozhodnuto. Popadla jsem registrační formulář a rychle, s triumfálním pocitem štěstí jsem si razila cestu k pokladně míjející ostatní bezmocné studenty se slovy “ Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“.

Žádné komentáře:

Okomentovat